1. Úvod
2. Info
3. Varhany

I. Varhany v kostele Českobratrské církve evangelické v Pardubicích

Původní varhany instaloval do nově zbudovaného evangelického kostela pardubický varhanář Alois Kudrna. Nástroj měl pět rejstříků v manuálu, dva v pedálu a tradiční mechanickou trakturu. V roce 1951 byl přestěhován do evangelického kostela ve Slatiňanech, kde slouží dodnes.  

V roce 1952 zde postavila firma Rieger-Kloss z Krnova nový dvoumanuálový nástroj (op. 3173). Nástroj měl kuželkové vzdušnice a pneumatickou trakturou. Dispozici nástroje navrhl Dr. Jiří Reinberger, který také na nástroji 25. prosince 1952 poprvé koncertoval. V roce 1987 byl nástroj přestavěn na elektropneumatický systém s použitím elektromagnetů od německé firmy Laukhuff. Prospekt varhan tvoří neohraničené pole píšťal, hrací stůl je volně stojící (kolmo k zábradlí kůru). Plovákový měch a ventilátor je umístěn v postamentu varhan. Rejstřík Hoboj 8‘ byl dostavěn až při opravě po roce 2000. Nástroj je po technické stránce spolehlivý a slouží jak k liturgickým, tak ke koncertním účelům.

Václav Uhlíř

Václav Uhlíř v roce 2000 asistoval při rekonstrukci varhan v evangelickém kostele v Pardubicích a od této doby se o varhany průběžně stará. Srdečně děkujeme!

Evangelický sbor spolupracuje při opravách varhan s varhanářem Petrem Fischerem.

Václav Uhlíř (*1954) je významný český varhaník, organolog a hudební pedagog. Po maturitě na gymnáziu v Hradci Králové byl přijat na Akademii múzických umění v Praze do třídy prof. Jiřího Reinbergera, absolvoval v roce 1980 u prof. Milana Šlechty. Od roku 1970 působí na kůru kostela Panny Marie v Hradci Králové jako varhaník a sbormistr. Soustavně se věnuje koncertní činnosti u nás i v zahraničí a nahrává pro rozhlas i hudební vydavatele. edagogicky působil na pardubické konzervatoři a hudební fakultě Univerzity Hradec Králové. Vyučil se také v oboru varhanář, což hojně uplatňuje ve funkci diecézního organologa, kterou zastává na biskupství v Hradci Králové již od roku 1990. Je rovněž spoluautorem publikace Historické varhany v Čechách (Libri 2000) a autorem monografie Varhany královéhradecké diecéze (Garamon 2007). Za dlouholetou službu církvi a zejména péči o varhany v diecézi byl na návrh biskupa Mons. Dominika Duky v roce 2008 oceněn papežem Benediktem XVI. vyznamenáním Pro Ecclesia et Pontifice. Za péči o varhany obdržel v roce 2022 ocenění i od hejtmana Královéhradeckého kraje a ve stejném roce obdržel Cenu Františka Ulricha od primátora

Petr Fischer (*1962), pražský varhanář, původním povoláním telefonní mechanik, po roce 1990 se přeorientoval na obor varhanář se specializací na elektrické traktury. Z jeho nejvýznamnějších opusů můžeme jmenovat například přestavbu varhan v Táboře, Plzni, Čáslavi, Praze (sv. Jindřich a sv. Antonín), ve Světlé nad Sázavou nebo v Říčanech, kde působí i jako varhaník. Jeho dosud největší prací je stavba třímanuálových varhan v Chrudimi. Odvádí vždy poctivou práci, která je výsledkem erudice a snahy po řemeslné preciznosti. Jeho poctivost se projevuje i v životním postoji, kde se jako člen Třetího řádu strahovských premonstrátů snaží žít v duchu křesťanské spirituality. 

II. Varhany v kostele Českobratrské církve evangelické v Pardubicích

Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Pardubicích byl vystavěn v letech 1896–1897,[1] slavnostní otevření se uskutečnilo 29. června 1897.[2] O jeho výstavbu a založení se zasloužil zejména pardubický knihtiskař a starosta František Hoblík (1842‒1926). Kostel (sbor) se nachází na rohu ulic Sladkovského a Hronovická. Jedná se o nenápadnou a středně velkou budovu se žlutou fasádou, jež takřka splývá svými rozměry s ostatními domy v ulici.

Původní varhany[3] byly prodány roku 1951 do evangelického kostela ve Slatiňanech.[4] V roce následujícím zde postavila nový nástroj Továrna na varhany, n. p. v Krnově (neoficiálně Rieger-Kloss)[5] s opusovým číslem 3173.[6] Jednalo se o dvoumanuálové varhany s pedálem a 24 rejstříky (i včetně 2 transmisí). Trakturu měly plně pneumatickou, vzdušnice kuželkové.[7] Autorem dispozice byl dlouholetý spolupracovník závodu, prof. JUDr. Jiří Reinberger[8] (1914‒1977), koncertní varhaník a pedagog AMU v Praze, který je 25. prosince toho roku i prvně rozezněl.[9] Vytvořil ji v duchu Werkprinzipu (samostatnosti jednotlivých strojů), který uvedený poradce prosazoval a jenž byl tehdy v německém varhanářství moderní ‒ vycházel z tzv. Varhanního hnutí (něm. Orgelbewegung), které ideově směřovalo k obnovení barokních dispozic a konstrukčních principů.

Z hlediska konstrukce se celý nástroj nachází v jedné velké skříni obdélníkového půdorysu, hrací stůl má volně stojící. Prospekt nástroje je osově symetrický a tvoří jej píšťaly pedálového principálového sboru, Flétny ploché 2´ a manuálového Principálu 8´. Celý postament je vyhotoven z tmavě hnědého dřeva, symetričnost podporuje také rovná dřevěná mříž umístěná za prospektovými píšťalami po celé délce přední strany ‒ tu krnovští varhanáři v té době stavěli.[10] Vzhled nástroje prozrazuje svého tvůrce, přičemž do interiéru kostela i jeho výbavy zcela zapadá.

Rozmístění jednotlivých strojů je následující (pohled čelem k němu): vpravo žaluziový stroj, vlevo hlavní stroj, za ním pouze pedálový Subbas 16´, v prospektu zbytek pedálových rejstříků. Hrací stůl se nachází vlevo u zdi a bokem k nástroji na vyvýšeném pódiu červené barvy, pod nímž jsou vedeny kabely a mechanický žaluziový převod. Zde se umístil určitě kvůli tomu, aby nepřekážel v již tak malém prostoru kostelní kruchty.

Stůl má přehledně řešený a pro hráče snadno ovladatelný. Spodní (první) manuál ovládá hlavní stroj, horní (druhý) žaluziový. Pedálnice je konkávně radiální. S lavicí se dá volně pohybovat, výškově je však nastavitelná pouze přidáním či odebráním dvojic stejně vysokých dřevěných destiček, které jsou nasazeny na dvou závitových tyčích, upevněných na horní sedací desce, které se k hlavní části lavice připevňují našroubováním matic zespodu. Oranžové rejstříkové sklopky se nachází v jedné řadě nad horním manuálem (obsahují i všechny spojky) ‒ každá má své číslo, nejvyšší je 33; nad nimi jsou dvě řady páčkových spínačů volných kombinací (nově instalované při generální opravě), svítící zapínače některých pomocných zařízení (rovněž nové) jsou umístěny pod prvním manuálem a crescendový válec, vypínač crescendového válce v podobě šlapky na zaháknutí a balanční páka, mechanicky ovládající žaluzie, uprostřed desky nad prahem pedálnice. Ukazatel crescendového válce s třemi krátkými řadami různě barevných diod, svítících dle jeho aktuální polohy, je situovaný v pravém horním rohu stolu nad sklopkami. Nad stolem se nachází elektrické topení.

V letech 1985 až 1991 probíhala přestavba traktury.[11] V roce 2008 se uskutečnila generální oprava realizovaná varhanářem Petrem Fischerem z Prahy (nar. 1962). Celý nástroj rozebral, vyčistil, naladil, nově naintonoval, a především plně pneumatickou trakturu přestavěl na elektropneumatickou tónovou i rejstříkovou. Někteří varhaníci si před rekonstrukcí stěžovali na zbytečně silný zvuk nástroje a hlučný ventilátor,[12] nyní je to vyřešeno. Výsledek byl a dodnes je uspokojivý, varhanám oprava jednoznačně prospěla. V roce 2009 se představitelé sboru rozhodli vyhovět návrhu varhanáře a dispozici nechali rozšířit o již použitý jazykový rejstřík Hoboj 8´,[13] instalován byl v žaluziovém stroji, přičemž se muselo mírně upravit rozmístění některých tamních rejstříků. Do celkového zvuku labiálních hlasů velmi dobře zapadá, přičemž pomocí superoktávové a suboktávové spojky z něj lze vytvořit i příslušný čtyřstopý či šestnáctistopý hlas. Kvůli jeho přidání musel varhanář vytvořit nové spínače pro Tremolo a Vypínač jazyků, umístil je pod prvním manuálem. Nástroj tedy v současnosti čítá 25 rejstříků i včetně 2 transmisí.

Na varhany se hraje velmi pohodlně, lehký chod a mělký ponor manuálových klaviatur i nová traktura snadno umožňují virtuózní hru. Nástroj zní ideálně v prázdném sboru.

 Současná dispozice

 Pomocná zařízení

1. Mezi rejstříkovými sklopkami (v podobě sklopek): spojky II/I 16´, 8´, 4´; spojky II/II 16´, 4´; I/P 8´, II/P 8´, 4´
2. Nad rejstříkovými sklopkami (páčkové spínače): volné kombinace A, B
3. Pod prvním manuálem (tlačítkové svítící zapínače): Piano, Mezzoforte, Forte, Tutti, Vypínač, Vol.[ná] kombinace A (zapínač), Vol.[ná] kombinace B (zapínač), Vypínač 16´hlasů a spojek, Zapínač ručních rejstříků, Aut.[omatický] an.[ulátor] pedálu, Tremolo, Vypínač jazyků
4. Nad prahem pedálnice: vypínač crescendového válce (šlapka na zaháknutí v její dolní poloze), crescendový válec, žaluziová balanční páka

Superoktávová spojka žaluziového stroje je prostavěná (kromě Cymbálu), suboktávová samozřejmě nikoliv. Transmisními rejstříky jsou Bourdon-bas 16´ a Kryt 8´ ‒ oba tyto manuálové registry (na hlavním stroji se nazývá Bourdon 16´) jsou užity i v pedálu. Subbas 16´ totiž částečně supluje i roli Principálbasu 16´, který se sem nevešel,[14] a je tudíž trochu znělejší. Proto se nachází v pedálové dispozici i jemnější Bourdon-bas 16´. Píšťaly Subbasu 16´ a Bourdonu 16´ jsou ze dřeva v celém rozsahu, nejnižší polohy Flétny duté 8´ a Krytu 8´ jsou rovněž dřevěné, zbytek veškerého píšťalového fondu je kovový, většinou zinkový.[15] Dle slov varhanáře použili krnovští stavitelé naskladněné píšťalové řady z předválečné éry podniku, zbytek nově vyrobili.[16] Prospektové píšťaly oplývají postranními vousy a po generální rekonstrukci i leskem. Ty nejvyšší z nich, umístěné za přední řadou, jsou krepované.  Každý tón výchvěvného Vox coelestis 8´ tvoří od klávesy c⁰ směrem nahoru dvojice k sobě záměrně mírně rozladěných píšťal. Mixtura na hlavním stroji je čtyřřadá, kvintová, Cymbál na žaluziovém třířadý, rovněž kvintový a oproti Mixtuře jemnější, nicméně jeho repetice jsou výrazné, odborně řečeno divoké, což může působit potíže v celkovém zvukovém obrazu. Spojením Nasardu a Tercie na žaluziovém stroji vznikne rejstřík Sesquialtera, tzv. ženská mixtura ‒ jazykový imitátor, který měl tehdy nahrazovat absentující jazykový rejstřík. Žaluzie druhého manuálu má znatelnou dynamickou působivost a díky spojkám je plně zapnutý žaluziový stroj minimálně stejně tak silný jako první. Ladění je rovnoměrně temperované, a¹=440 Hz při 15 °C.

Již od doby svého postavení se využívá ke koncertním účelům ‒ v době totality se v tomto kostele konaly vánoční varhanní koncerty, hlavním protagonistou byl virtuóz a pozdější ředitel pardubické konzervatoře Václav Rabas (1933‒2015). Pamětníci se shodují,[17] že se tehdy jednalo o takřka nejvýznamnější a jedinou kulturní událost v době Vánoc v Pardubicích.

Rabas jednou zmínil,[18] že právě na těchto varhanách předváděl možnosti manuálové i pedálové hry hudebnímu skladateli Miloslavu Kabeláčovi (1908‒1979), který pro královský nástroj zkomponoval Dvě fantazie op. 32, Čtyři preludia op. 48 a začlenil je i do své Symfonie č. 3 in F pro varhany, žesťové nástroje a tympány op. 33, Symfonie č. 8 „Antifony“ op. 54 a elektroakustické kompozice E fontibus Bohemicis op. 55. Většinu děl měl Rabas ve svém repertoáru.

Petr Vacek, prosinec 2020

aktualizováno v únoru 2022

 POUŽITÉ ZDROJE

A. Publikace

• Autor neuveden. Jubilejní almanach k 111. výročí postavení kostela. Pardubice: Farní sbor Církve českobratrské evangelické v Pardubicích, 2008.
• LYKO, Petr. Varhanářská firma Rieger. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2017. ISBN 978-80-7464-976-9.
• UHLÍŘ, Václav. Varhany královéhradecké diecéze. Hradec Králové: Garamon, 2007. ISBN 978-80-86472-27-0.
• ZÁVODNÝ, Jindřich, ed. Varhany Krnov: (1873-1973) : sborník k 100. výročí založení závodu. Krnov: Československé hudební nástroje, 1973.

B. Internetové zdroje

• Farní sbor Církve českobratrské evangelické. Historie sboru [online]. [cit. 2020-12-22]. Dostupné z: https://pardubicce.cz/info/historie-sboru
• Noc kostelů. Pardubice, kostel Církve českobratrské evangelické [online]. [cit. 2020-12-22]. Dostupné z: https://www.nockostelu.cz/kostel/419/

C. Emailová korespondence

• Emailová korespondence s Annou Lavickou, tamní kazatelkou, ze dne 6. února 2022.

D. Rozhovory

• Osobní sdělení Václava Rabase během studií na Konzervatoři Pardubice v letech 2006–2012.
• Osobní sdělení Václava Uhlíře st. během studií na Konzervatoři Pardubice v letech 2006–2012.
• Telefonický rozhovor s varhanářem Petrem Fischerem dne 27. 12. 2020

E. Osobní návštěvy

• Osobní návštěva Evangelického kostela ve Slatiňanech dne 6. března 2022.