Evangelíci si v Pardubicích kostel postavili už v roce 1897. Cesta k vlastní faře však byla ještě dlouhá, předlouhá a trvala přes půl století.
Když jsem v listopadu 1952 nastoupil do pardubického sboru jako vikář, žili ještě mnozí, kteří pamatovali dobu před vznikem samostatného sboru. Hodně mi vyprávěla sestra Vraná (rozená Tyrochová, bydlela v zaniklé části Karlovy ulice). Byla to pardubická rodačka (manželka prvního kronikáře sboru) a vzpomínala, že na místě, kde nyní stojí náš kostel, nestálo ještě vůbec nic, že tam kluci pásli kozy a že tam vždycky bývala louže, zdroj vlhkosti, která budovu kostela a farní kanceláře trápí dodnes.

Parcelu, na které je kostel postaven, koupila a sboru věnovala firma FRANK z rakouského Lince, která v Pardubicích postavila továrnu na výrobu cikorky (říkalo se jí Frankovka, později Vitana). Majitelé firmy byli rakouští evangelíci a kromě parcely pro kostel ještě sboru věnovali i stříbrné nádobí pro večeři Páně (konvici a kalichy dodnes užíváme).Když ještě kostel nestál, konávala se občasná shromáždění v budově staré reálky. Tam příležitostně sloužíval i známý spisovatel Broučků Jan Karafiát.

První farář sboru Pavel Havelka (přišel z Dvakačovic) původně bydlel v Hronovické ulici čp. 438. Slyšel jsem od pamětníků, že farář Havelka tento v samé blízkosti kostela stojící dům, za nejasných okolností – jaksi o své vůli – prodal a místo něj koupil dům v Sakařově ul. čp. 267, v němž pak až do svého odchodu do Dvakačovic bydlel.

Když po 2. světové válce sbor za svého faráře povolal ThDr. F. M. Dobiáše, podařilo se staršovstvu pro svého nového kazatele pronajmout byt v tzv. Gottwaldově vile v ulici bratranců Veverkových čp. 1030. Když však ThDr. F. M. Dobiáš v roce 1948 odešel na bohosloveckou fakultu do Prahy, nepodařilo se v tehdejších pohnutých dobách byt v Gottwaldově vile udržet, a nový farář ThDr. J. Smolík se svou manželkou musel zprvu bydlet v pronajatém bytě ve Sladkovského ul. čp. 823 (úhlopříčně proti kostelu).

Teprve na začátku 50. let se sboru podařilo zakoupit nejprve polovinu domu čp. 638 ve Sladkovského ulici, v jehož prvním poschodí našel ThDr. Smolík se svou rodinou pěkný byt. Tam také v prvním poschodí v místnosti proti schodům bydleli vikáři Miroslav Brož, Jiří Doležal a Jan Šimsa. Tento dům čp. 638 – nynější fara- patřil původně tiskaři a starostovi Pardubic, kurátorovi Františku Hoblíkovi. Sestra farářová Smolíková od pamětníků slyšela, že hlínu pro zahradu tohoto domu z ulice v putnách nanosili trestanci pardubické věznice. Během dalších let se sboru od potomků dalšího kurátora Ing. L. Nováka (zetě Fr. Hoblíka) podařilo zakoupit i druhou polovinu fary. Tam byla v listopadu a v prosinci r. 1955 v přízemí vybudována dnešní sborová místnost. (Přesně v tu dobu sbor také postavil
nové varhany).

Dům v Sakařově ulici, původní fara faráře Havelky, pak obývala rodina Capouškových. Tam se také po 2. světové válce konaly (říkalo se „za řekou“) biblické hodiny a shromáždění mládeže. Tento dům byl později prodán a místo něj zakoupen ve Sladkovského ulici hned vedle kostela dům čp. 669, který sbor vlastní dodnes.

Jiří Doležal

Finanční pomoc