Rodinné bohoslužby s kázáním pro děti – Podobenství o milosrdném Samařanu – Hana Ducho
Čtení: Římanům 13,8-10; Kázání: Lukáš 10, 25-37
Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“
Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“
Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho.
Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem;
přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘
Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“
Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“
Vyprávění pro děti
Milé děti, bratři a sestry,
Kteří lidé vám jsou blízcí? O kom řeknete: toto je můj bližní?
Obvykle se nám blízko zdají prostě ti, kdo s námi mají něco společného, víc je známe, víc jim věříme. Můžeme je mít rádi. A když se jim něco stane, rádi jim pomůžeme.
A kdo nám je cizí, vzdálený?
Někdy mezi námi a těmi jinými, cizími, stojí jakoby neviditelné zdi. Národnostní, náboženské, původu, finančních možností… Kvůli nim se od lidí ještě více vzdalujeme.
Tak si dnes budeme povídat o tom, jak tyto zdi odstranit. Nebo v nich udělat aspoň malé okno, abychom si mohli být blíž.
Jak to je, kdo je náš bližní?
Jednou přišel k Ježíšovi jeden vzdělaný člověk. Znal bibli úplně nazpaměť. Byl si taky docela jistý, že Ježíš nemá správnou víru.
Zeptal se Ježíše: „Co musí člověk udělat, aby se dostal do nebe?“
Ježíš mu řekl zaraženě: „Myslel jsem, že jsi vzdělaný! Co nás učil Mojžíš?“
„Mojžíš nám dal přikázání. A shrnul je do dvou hlavních: „Miluj Boha a miluj bližního svého jako sám sebe.“
„Správně.“ řekl Ježíš. „Když to budeš dělat, dostaneš se do nebe“
Ježíš si myslel, že tím jejich rozhovor skončil. Ale ten vzdělaný člověk se ptal dál: „Kdo je můj bližní?“
To je zvláštní, neptá se „Kdo je Bůh“. Proč tu otázku neklade? Je přesvědčen, že o Bohu všechno ví? Vždyť neví, kdo je jeho bližní…
Kdo je můj bližní?
Ježíš odpovídá příběhem.
Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha. To nebyl nějaký příjemný výlet. Mezi těmito dvěma městy vedla opuštěná, skoro 30 km dlouhá cesta, vedla mezi skalami.
Toho člověka tam přepadli banditi. Obrali jej o to, co měl s sebou, strhali z něj šaty. Zbili ho a nechali u cesty polomrtvého.
Za nějakou chvíli šel tou cestou kněz.
Zraněný ani nedoufal, že se tak brzy objeví pomoc. Kněz se vracel z Jeruzaléma, z chrámu. Sloužil tam Bohu. Teď mohl ukázat, že nezná jen přikázání o lásce k Bohu, ale také o lásce k bližním. Mohl nyní posloužit potřebnému.
Ale on se zraněnému velkým obloukem vyhnul. Schválně se díval na opačnou stranu a rychlým krokem pokračoval v cestě. Co kdyby ti lupiči byli poblíž?
Možná si říkal:
„Někdo jiný to udělá líp.“
„Kdyby se líp postaral nebo se líp bránil, nestalo by se mu to.“
„Musím se věnovat své rodině, mám svoje starosti.“
„Nejsem tu od toho, abych ho z toho tahal.“
„Ať si zajde k doktorovi, já nevím, jak mu pomoci.“
„Kdyby víc křičel o pomoc, už by tam dávno nebyl. Může si za to sám… jeho volba.“
„Nejsem přece za to, jak je druhým, zodpovědný.“
„Každý svého štěstí strůjcem.“
Později tudy šel i levita. To byl sluha, pomocník kněze. Takový levita chodí v chrámě za knězem a dělá přesně to samé co kněz. Když kněz říká modlitby, levita se taky modlí, když mává kadidelnicí, tak jí mává taky. Kam jde kněz, jde i levita.
Kněz šel do Jericha, levita také. Kněz se velkým obloukem vyhnul zraněnému a levita taky.
Vidíte, děti, to se někdy stane, že někdo zná skvěle bibli, přikázání, ale pak se neumí postarat o bližního.
Poslední, kdo šel kolem, byl jakýsi Samařan. Nešel z Jeruzaléma, byl prostě na cestě. Samaritán v Jeruzalémě nemá co pohledávat. Jeho chrám stojí jinde. A má i jinou bibli. Židi a Samařani se neměli rádi, přímo se nesnášeli. Za normálních okolností si ani ruku nepodali.
Co ale ten Samařan udělal?
Když uviděl zraněného muže, zmocnil se ho soucit. Klekl k němu, ošetřil jeho rány, dal mu napít a posadil ho na osla. „Ještě chvíli vydrž. Odvezu tě do hostince.“
Samařan pomohl zraněnému člověku.
Najednou šlo stranou, kdo je kdo, Žid nebo Samařan. Čech nebo cizinec; bohatý nebo chudý; vzdělaný nevzdělaný; věřící nevěřící. Teď tady stojí jen člověk proti člověku. Stranou jdou všechny rozdíly mezi nimi. I zdi, co si lidé mezi sebe nastavěli. Zdi náboženské či národnostní nesnášenlivosti. Stranou jde i strach o vlastní život. Samařan byl pohnut soucitem. Slitoval se. Bylo mu toho zbitého člověka líto. Soucit pohnul Samařanem k tomu, aby mu pomohl.
Ošetřil mu rány, obvázal je, naložil jej na vlastního osla a sám šel vedle pěšky. Zavezl ho do hostince. Tam o něj taky ještě pečoval.
Druhého dne řekl hostinskému: Tady máš peníze. Dobře se o něj postarej, dokud nebude úplně zdravý. Pokud to nebude stačit, doplatím ti, co bude potřeba, až zase půjdu kolem.“
Samařan obětuje peníze, čas, energii. Všechno proto, aby pomohl zraněnému.
Ježíš se pak znovu podíval na toho vzdělaného muže a zeptal se ho:
„Který z těch tří byl zraněnému muži nakonec bližním?“
„Ten milosrdný“ odpověděl.
„Správně“, řekl Ježíš. „Ten milosrdný“. Sice to byl cizinec, měl jinou víru, ale měl dobré srdce a když viděl člověka v nouzi, šly všechny rozdíly stranou. Pomohl. Stal se bližním tomu zraněnému.
(To je něco, jako by nám Pán Ježíš dneska dal za příklad třeba Roma nebo Muslima, kteří nezištně umí pomoct. Jsou milosrdní.)
V bibli je milosrdný vlastně jenom Bůh.
Boží milosrdenství nám nejjasněji ukazuje Pán Ježíš – on přece tolik lidí uzdravil, opečoval, zastal se jich, nikdo pro něj nebyl cizí nebo vzdálený. Pán Ježíš se k lidem choval podobně jako ten Samařan: koho potkal na své cestě, tomu nabízel pomoc nebo ho zval k lepšímu životu v lásce.
Jednou takhle potkal na té cestě také nás…
V Pánu Ježíši Kristu, v jeho životě, smrti a vzkříšení vidíme, co je to Boží milosrdenství k nám lidem.
Když si toto velké Boží milosrdenství uvědomíme, můžeme se ve jménu Božím také my stávat milosrdnými. Smíme být jako ten Samařan.
Už se nemusíme ptát: kdo je můj bližní, ale: komu se já mohu stát bližním?
A ta odpověď je: komukoli, kdo je v nějaké nouzi.
„Tak jdi a jednej stejně jako on.“ Řekl pak Ježíš tomu vzdělanému muži.
„Nech se pohnout soucitem. Stávej se bližním lidem, kteří potřebují pomoc. A bourej tak všechny zni a překážky, které mezi lidmi někdy stojí.“
Jdi a jednej také tak!
Děti, bratři a sestry, komu se můžeme stát bližním? Napadá vás něco?
A jak se můžeme stát bližními?
Můžeme pomoct všem a všude?
Nejsme někdy bezradní, že naše síly nestačí?
Mám pro nás něco pro povzbuzení.
Je to malá čajová lžička.
Dostala jsem ji od jednoho holandského přítele. A ten ji zas dostal od někoho dalšího.
Je to prý lžička tzv. Řádu čajové lžičky.
Co to je za řád? – Tajné společenství, debatní klub u čaje…? – Ne.
Jeden spisovatel (Amos Oz) říká, že když bude někde hořet, tak když milion lidí přinese čajovou lžičku vody, podaří se požár uhasit. I když je to jen troška za každého člověka, tak to může pomoct, protože milion lžiček vody bude nakonec hodně vody.
Nevadí, když můžeme pomoct jen trošku, jen co by se do čajové lžičky vešlo.
Když každý pomůže trošku a bude nás hodně, pomůže to zmírnit bolesti ve světě.
Vezměte si doma lžičku a popovídejte si s rodiči, jak a kde můžete pomoct. Každá malá lžička se počítá.
Modlitba
Pane, Ježíši Kriste, děkujeme, že jsi blízko a že nás máš rád. Pomoz nám, ať se máme rádi mezi sebou, ať žijeme, jak se ti líbí. Pomoz nám vidět, komu a jak můžeme pomoci — dej, ať to dovedeme. Amen.