Kázání 30. 10. 2022

Rút je třetí z pěti žen zmíněných v Ježíšově rodokmenu. Příběh Rút je – na rozdíl od příběhů Támar, Rachaby a Betšeby a koneckonců i Marie – téměř idylický. Nezavírá oči před těžkostmi života, ale není v něm žádná temná nota.

Rút je název celé biblické knihy, jedné z pouhých dvou knih pojmenovaných ženskými jmény. Kniha Rút patří mezi sváteční svitky, Židé ji každoročně čtou ve svátek Šavu'ot, svátek sklizně obilí, který bývá na rozhraní května a června.

Hlavní hrdinka knihy, Rút, není Židovka, ale cizinka, Moabka, která se provdala v Moabu za židovského přistěhovalce. Její muž, jeho bratr i její tchán zemřeli. Zůstaly po nich Rút, její švagrová Orpa a jejich židovská tchyně Noemi. Noemi se rozhodla vrátit do své vlasti, do Judska. Zatímco Orpa raději zůstala doma v Moabu, Rút milovala svou tchyni a rozhodla se ji do Judska následovat.

V Judsku žilo několik příbuzných Rútina zesnulého manžela, kteří měli podle levirátního zákona povinnost se Rút ujmout a zplodit s ní syna pro svého zemřelého příbuzného. Jeden z těchto příbuzných, ne však ten nejbližší, byl boháč Bóaz. Rút, když obstarávala obživu pro sebe i svou tchýni, paběrkovala na poli Bóaze. Bóaz si Rút všímal, a i přes její chudobu ji pokládal za znamenitou ženu. Když se rozhodl oženit se s ní, musel přimět nejbližšího příbuzného, aby se svého nároku na Rút zřekl. To se podařilo, a Rút se stala Bóazovou manželkou.

Knihu Rút lze číst různými způsoby. Často se má za to, že kniha je polemikou, protestuje proti reformám, které zaváděli Nehemjáš a Ezdráš, proti zapuzování manželek-cizinek, proti přílišným snahám o udržení čisté, neporušené krve. Kniha ukazuje, že příslušnice cizího pohanského národa může přijmout víru v Boha Izraele a stát se členkou vyvoleného lidu, dokonce budoucího královského rodu.

Knihu lze také chápat jako příběh věrnosti Hospodinu, věrnosti jeho smlouvě a věrnosti vůbec. Noemi vyprošuje Boží věrnost pro své snachy; Bóaz prokázal věrnost Boží smlouvě a svému mrtvému příbuznému, když si vzal Rút za ženu; Rút prokázala věrnost, když se nejen postarala o svou tchyni Noemi, ale zůstala ve smyslu levirátního zákona věrná svému mrtvému manželovi. Rút se chová přesně podle toho, co slíbila své tchýni Noemi: „Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.“ Moabka Rút je tak jednou z těch, kde rozsévač zasil do dobré země: Slyší slovo, přijímá je a nese úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou.

Knihu Rút lze také číst jako zprávu o uplatňování levirátního zákona v Judsku. Levirátní sňatek vdovy s příbuzným bezdětného zemřelého muže zajišťoval bezdětnému muži pokračování v dětech. Ten příbuzný je zastánce. Proto Rút, když o půlnoci odpovídá Bóazovi, oslovuje jej zastánce. Proto i Bóaz mluví o zastáncích. A až Bóaz zplodí děti s Rút, stane se zastáncem jejího zemřelého manžela, zajistí mu pokračování existence v rámci Izraele.

Ještě jinak by mohli knihu Rút číst Rútini a Bóazovi pravnuci, pozdější král David a jeho bratři. Pro ně je to rodinné vyprávění o tom, jak se jejich pradědeček Bóaz dal dohromady s prababičkou.

Mně se ale nejvíc líbí vnímat knihu Rút jako ukázku toho, jak dobře by mohlo být na světě, kdybychom všichni ctili Boží zákon, jako rukověť příkladného chování, vzorňácký příběh, vzor počestnosti. To vše navzdory chudobě těch tří vdov a nesnadnému postavení žen ve starověkém Judsku.

Všechny postavy příběhu se chovají příkladně:

Noemi vzorně přemýšlí o budoucnosti své snachy Rút. Rút vzorně následuje svou tchýni a naslouchá jejím radám. Bóaz příkladně a spravedlivě pečuje o to, aby Rút nikdo nešidil a neutiskoval, když paběrkuje na jeho poli, obdarovává ji, aby jí ulehčil v její chudobě a také později vzorně řeší veškeré právnické záležitosti, které by mohly překážet jeho sňatku s Rút.

Připomíná ten příběh svou atmosférou ženské romány devatenáctého století. Ale oddíl, který jsem vybral ke čtení, trochu vybočuje.

Z předchozího děje je jasné, že Bóazovi se Rút líbí a váží si jí. Je také zřejmé, že to platí i naopak. Jenže Bóaz zatím neměl, jak se dovědět o náklonnosti Rút ke své osobě. V této situaci Noemi říká: „Umyj se, potři se mastí, přehoď si plášť a sejdi na humno.“ A Rút se na radu své zkušené tchyně odhodlá k činu. Mladá vdova, vymydlená, navoněná, vyčká na okamžik, kdy se její vyvolený, nejspíš trochu přiopilý, odebere do ústraní ke spánku. Vklouzne pak k němu pod přikrývku. A když se později Bóaz probudí, dá mu nepokrytě najevo, že by se chtěla stát jeho ženou. „Rozprostři nad svou služebnicí křídlo svého pláště, vždyť jsi zastánce.“

Je překvapivé, že Rút, žena znamenitá, v příběhu, který je vzorem počestnosti, jde a vleze Bóazovi do postele. Čin je to výmluvný a nikomu neubližuje, ale není to tak trošku projev lehkých mravů?

Myslím, že především je to projev odvahy. Rút riskuje odmítnutí, zneužití, ponížení. Druhá věc: Rút nemá moc na výběr. Jak má překonat společenskou bariéru mezi sebou – vdovou a imigrantkou – a bohatým hospodářem Bóazem? Kdybyste jí radili, ať si najde dohazovače, museli byste jí také říct, kde na to má vzít. A pokud se vám zdá, že Rút byla vypočítavá zlatokopka, uvažte, že Rút neusiluje o Bóazovu přízeň jenom sama kvůli sobě, ale také kvůli Noemi, na které jí záleží.

Bóaz přjímá celou situaci s pochopením. Oceňuje, že Rút hledá zastání u něj a přislíbí splnit, oč žádá. Je to muž znamenitý. Písmo se nešíří o tom, co přesně se mezi Rút a Bóazem stalo. Písmo nešmíruje. Důležité je, že co se stalo, bylo dobré. O tom svědčí pokračování příběhu, kdy hned nazítří Bóaz začne podnikat vše potřebné pro to, aby si mohl Rút vzít.

Jsou ještě další způsoby, jak číst knihu Rút. Feministky například tento příběh vnímají jako příběh o důstojnosti ženské práce a o ženské soběstačnosti. Lze v něm vidět oslavu vztahu mezi silnými a vynalézavými ženami.

A jsou také lidé, kteří ten vztah mezi ženami Noemi a Rút dále domýšlejí a považují jej za vztah lesbický. Je to ukázka toho, jak lidé z menšin, kterým dnes říkáme LGBT, hledají doklady o své přítomnosti ve společnosti už v biblických časech. Ale jasné důkazy pro jejich názor Písmo neuvádí. Jak už bylo řečeno, Písmo nešmíruje. Důležité je, že vztah Noemi a Rút vedl k dobrému.

Příběh knihy Rút neuhýbá před ožehavými věcmi. Ale není jako moderní literatura. Nesytí naši zvědavost. Nevstupuje do intimní sféry svých hrdinů. Do toho nám nic není. Není to důležité. Důležité je to, co je nesamozřejmé, chování přesahující rámec naší tělesnosti. Pro morální příběh, jakým je kniha Rút, je důležité, že může ve všech vztazích, o kterých hovoří, ať je to vztah Noemi k Rút, Rút k Noemi, Rút k Bóazovi nebo Bóaze k Rút, ukázat vzor nesobeckého, láskyplného jednání. V tom je vzor počestnosti. Příběh Rút předvádí, po jakých cestách v reálném životě chodí ti, kteří milují bližního svého jako sami sebe.

Modleme se:

Pane,

který jsi láska, který se na lidskou lásku díváš s pochopením a shovívavostí.
Uč nás přát lásku našim bližním. Uč nás dávat i přijímat lásku.

Uč nás být laskaví, přející a spolehliví, jako byl Bóaz.
Uč nás vřelosti, upřímnosti a oddanosti, jakou měla Rút.

Nedovol nám zapomenout, že víš, jaké jsi nás stvořil a že nás s pochopením přijímáš takové, jací jsme.

Amen.