Kázání: Jan 14, 1 a Ester 4, 1-4.13-17
„Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne.“
Milí přátelé v Kristu,
naše srdce se chvějí úzkostí. Ve čtvrtek se naplnily černé scénáře, o kterých jsme všichni doufali, že se nenaplní. Že něco tak šíleného a zvráceného přece nikdo nemůže udělat. Ruská vojska vtrhla do svobodné země, nenapadá jen vojenské základny, ale i civilní objekty, mateřské školy. Ženy a děti utíkají ze země, muži dostali do ruky kalašnikovy a jdou bránit svou zem. Všechnu tu hrůzu sledujeme v přímém přenosu. Jsme zdrceni, pláčeme, zuříme, čekáme, že to snad někdo zastaví. Ale jak? Máme pocit, jako by si světové velmoci s predátorem nevěděly rady.
Do toho přemýšlíme, kam až to může zajít. Kam až zajdou ruská vojska? Kde si Rusko usmyslí, že má hranice? Bojíme se o Ukrajinu. Je to náš soused. Bojíme se z pádných důvodů i o naši zemi a o Evropu. Samou úzkostí se možná zužuje i naše naděje.
„Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí!“ Říká nám do naší úzkosti Ten, který úzkostí prošel. Prošel utrpením, ponížením a potupnou smrtí na kříži. Ale stal se vítězem, protože mu Bůh dal povstat k novému životu. Říká nám to ten, který nám slíbil a mnohokrát to osvědčil, že bude vždycky s námi. Věřím, že i teď je s námi. Přichází do našeho chvění, aby nás zcela neovládlo. Nechme Krista, aby utišil naše srdce a stal se jejich Pánem.
V prvním čtení jsme si připomněli příběh královny Ester.
Čteme tam, že „Královnu Ester přepadla velká úzkost.“ Haman, nejvyšší z králových velmožů se totiž rozhodl vyhladit všechny židy v celé říši. Proč to Haman dělá? Protože Esteřin strýc Mordokaj, žid, se odmítl Hamanovi klanět. Haman vyžadoval ode všech klanění a pocty. A jakákoli svévolnost ho uráží. Haman se mstí. Nejen Mordokajovi. Chce vyhladit celý židovský národ. Muže, ženy, děti. A těší se na pak na jejich majetek. Prostě pogrom, kte kterému král dá souhlas.
Co se dá v tak zoufalé situaci dělat? Budou k tomu všichni mlčet nebo se najde někdo statečný, kdo se tomuto zlu postaví?
Žid Mordokaj roztrhl svůj šat, oblékl se do žíněného roucha uprostřed města, posypal si hlavu popelem a velice hořekoval. A všichni židé po celé krajině udělají totéž. Všude se konají veliké smuteční obřady, s postem, pláčem a naříkáním. Mnohým se staly lůžkem žíněné roucho a popel.
Židé se spojili k veřejnému nářku. Ten nářek je víc než ventilace zoufalství a bezradnosti. Je to volání o pomoc, padání na kolena před Bohem, je to modlitba a prosba o záchranu. A děje se veřejně, aby to každý mohl vidět a slyšet. Snad se nás někdo zastane, snad někdo zvrátí osud, který si usmyslel pomstychtivý egoman Haman.
Osm let trvá válka na Ukrajině. Osm let, a hlavně poslední dva měsíce Ukrajinci naříkají, pláčou a prosí.
Proč to došlo tak daleko? Nedalo se něco udělat dřív? Teď už jsou Ukrajincům lůžky skutečně jen žíněné roucho a popel.
S Ukrajinci jsme se spojili i my. I my se veřejně scházíme. Setkání na náměstích, v kostelech, vyvěšené ukrajinské vlajky v oknech i na sociálních sítích – to jsou naše smutečními obřady, kterými se s Ukrajinou solidarizujeme. Voláme o pomoc, o slitování. Boha i ty, kteří s tím mohou něco udělat. Doufáme, že nějaká pomoc přijde.
Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí…
V úzkosti toho moc nezmůžeme. Je tu však modlitba. Naše největší síla.
Královna Ester je židovka. To ovšem zatím král neví. Mordokaj požádá Ester, aby právě v tuto chvíli šla s pravdou ven a jako králova milovaná žena poprosila krále o milost pro židy. Ester to odmítá. Jde jí o život. Ke králi totiž smí přijít jen ten, kdo je k němu samotným králem pozván. Kdo přijde bez pozvání, může být usmrcen.
Mordokaj ale přesto na Ester naléhá: „Budeš-li v tuto chvíli skutečně mlčet, úleva a osvobození přijde židům odjinud, ale ty a dům tvého otce zahynete. Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato.“
Teď nebo nikdy, Ester. Jsi jediná, kdo může celou situaci ještě zachránit. A nemysli si, že když to neuděláš, že vyvázneš. Z obyčejné holky se z tebe díky tvé kráse a šarmu stala královna. Snad proto, abys nyní své pozice využila pro dobro, pro záchranu životů.
Volba: buď bude dál mlčet, zachrání si život, ale všichni židé budou povražděni. A ona s tím svědomím bude muset žít do konce života. Anebo to riskne a když to vyjde, zachrání spousty životů.
Přemýšlím o lidech, kteří mají vysoké posty, vliv a moc. Jejich slovo má váhu. Ale i jejich mlčení má váhu. Slovo i mlčení mohou dát do pohybu určitý sled událostí.
Jak člověk využívá takového postavení? Jak se nakonec rozhodne? Zoufale čekáme na slova všech vysoce postavených lídrů Evropy, NATO, USA. I oni stojí před volbou, které slovo dá do pohybu to nebo ono dění. A my musíme prosit o moudrost pro ně, aby rozhodli správně.
A jak využíváme naše pozice my sami?
Ester se nakonec rozhodne! Půjde ke králi a požádá o milost, i kdyby měla sama zemřít.
Ale než to udělá, řekne si o pomoc všem židům: Shromážděte se, postěte se za mě, nejezte, nepijte po tři dny a tři noci. I Ester a její služebné se postí. Než získá odvahu, modlí se a pokořuje se před Bohem. Odvaha se rodí v pokoře. Ester ví, že se jí můžete zastat jen Bůh.
Teď jsme my požádáni o pomoc Ukrajině. Modlíme se a je dobré se i postit. Dobrovolně se zříct něčeho ze svého blahobytu a dostatku ve prospěch těch, kteří strádají nedobrovolně. Když si „utáhneme opasky“, může to pomoci Ukrajincům.
Král Ester přijme a její žádost vyslechne. Má ji rád. Nemůže už však své rozhodnutí o pogromu vzít zpět. Dá proto Mordokajovi pečetní prsten, aby Mordokaj mohl vydat výnos o obraně. Židé mohou bojovat v obraně proti Hamanovým vojskům. A to se taky stane. Když Hamanova vojska zaútočí, židi jdou do boje a ten boj vyhrají. Hamana pak pověsí na kůl. Na kůl, který Haman původně vztyčil pro Mordokaje. Deset Hamanových synů oběsí. Haman sklidil, co zasel. Jeho zrůdný plán pomsty se nakonec obrátil proti němu samotnému.
Ukrajinci se brání. Brání se statečně, až nám to bere dech. Pro svůj boj potřebují naši pomoc. Vedle modliteb a humanitární pomoci, potřebují taky zbraně a peníze na jejich nákup. A potřebují, abychom zavedli co nejtvrdší ekonomické sankce proti Rusku. Predátora jde zastavit pouze tvrdě.
Ještě se vrátím k té naléhavé větě, kterou Mardokaj říkal Ester. Zaznělo v ní něco moc důležitého: „Budeš-li v tuto chvíli skutečně mlčet, úleva a osvobození přijde židům odjinud.“ Neboli: i když bys nešla ke králi prosit o milost ty, záchrana přijde odjinud. Protože to tak chce Bůh, který je Bohem záchrany a on tu záchranu zjedná. Bůh nesnese pohled na to, když jeho lid trpí. Proto sestupuje do lidského utrpení, vytahuje z vody, vysvobozuje z egyptského otroctví. Vzkřísil Ježíše z mrtvých. Jeho záchrana se netýká jen jednoho národa, ale všech.
Jméno Ester znamená Hvězda. Ona jí byla, nejkrásnější ze všech žen, kterou si král vybral. Ale její skutečně hvězdná chvíle přišla tehdy, když našla odvahu riskovat svůj život a jít ke králi.
Moc si přeju a prosím o to Boha, aby všichni vrcholní představitelé rozpoznali svou hvězdnou chvíli a „blýskli se“ tím nejlepším rozhodnutím pro zastavení zla a záchranu lidských životů. Modlím se, aby svou hvězdnou chvíli rozpoznal každý z nás a věděl, co má dělat.
Ale nejvíc ze všeho přeju hvězdný okamžik Ukrajině.
„Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí. Věříte v Boha, věřte i ve mne.“ Říká nám ten, za jehož hvězdou putovali mágové od Východu; a který jako hvězda, jako slunce prozářil temnotu smrti a kříže po svém vzkříšení ve velikonoční jitro. Věřme mu!