Kázání 26. 2. 2023

Jeho tvář jsem už mnohokrát zahlédla.

V člověku, který leží v bolestech na nemocničním lůžku. V jeho příbuzných, kteří se jak šedé stíny plíží chodbou nemocnice a sbírají sílu vejít do pokoje.

Zahlédla jsem jeho tvář v rodičích, kterým zemřelo dítě. V jiných, jejichž dítě je závislé na drogách.

Spatřila jsem ho v klukovi, který utekl se svou mámou před válkou z Ukrajiny. Je mu smutno po tátovi a taky po kocourovi, kterého tam nechal.   Ve zprávách o lidech zasažených zemětřesením v Turecku a Sýrii.

Jeho tvář vídám v mužích a ženách, které zradil životní partner.

Jednoho dne můžu jeho tvář zahlédnout v zrcadle.

Jób. Můj neznámý i známý, můj bližní, můj bratr, přítel, já.

 Jób žil krásný život, měl ženu a deset dětí, velký majetek, dobré společenské postavení.

Celým srdcem miloval Pána Boha.

Byl to člověk přímý a bezúhonný. Nedělal žádné levárny a ve své víře byl zralý, dospělý - tedy odpovědný za svá rozhodnutí. Nehledal viníky ani obětní beránky.

Ale pak - jako blesk z čistého nebe - začala padat jedna rána za druhou. Jób nejprve přišel o všechen o dobytek, o celý svůj majetek. Zemřely všechny jeho děti, jeho budoucnost. A nakonec je postižen zákeřnými vředy.

A to vše z Božího dopuštění, s Božím vědomím.

Jméno Jób znamená: „Ten, kdo je napaden nepřítelem“ nebo „Opuštěný“.

Jóba potkáváme dnes a denně. Zlé věci se dějí i dobrým, hodným, zbožným lidem. Jejich život už není jako dřív. Jako by se nad nimi zavřelo nebe. Jako by Bůh sám byl tím nepřítelem, tím, kdo opouští.

Jób má ženu. Porodila a vychovala s Jóbem deset dětí, dařilo se jim. Jistě prožili m noho krásného. I ona trpí ztrátou toho všeho. A do toho teď její milovaný má zhoubnou nemoc.

Musí to být pro ni neúnosné. Chce mu nějak pomoct. A asi proto řekne:

„Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři.“ - Proklínej Boha a přivolej na sebe smrt (náboženská eutanazie). Žena v této situaci nevidí jiné východisko než smrt. Vysvobození z bolesti.

Jób ji za její slova nazve bláhovou ženou. Ale těžko ji za to odsuzovat. Mluvilo z ní zoufalství.

Vzít život a smrt do svých rukou. Být pánem nad životem a smrtí, rozhodovat, kdo bude žít a kdo umře.  Budete jako Bůh –šeptal had Evě v ráji.

To je velké pokušení!

Týká se všech, celého lidstva. Je přítomné v medicíně, politice, ekonomice. Je vsáklé v našem životním stylu, takže se na jeho zdaru všichni trochu podílíme.

Neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého…

 „To máme od Boha přijímat jen dobro a věci zlé ne?“ Zastavuje Jób svou ženu.

Od Boha máme přijímat i to zlé, co na spravedlivého, zbožného, milovaného člověka dopouští.

To je, prosím, Jóbova víra!

Hospodin dopouští zlé věci, ale i přesto budu s ním. Neodvrátím se od něho. Jób se nesoustředí se na to, co ztratil, co nemá. Neptá se, proč zrovna já?

Jako by to skutečně zlé bylo pro Jóba teprve to, kdyby se od Hospodina odvrátil. Kdyby nad sebou přiznal moc někoho jiného než Boha.

Jób je napaden nepřítelem, ale poslední slovo nad svým životem a smrtí se rozhodl dát Bohu.

Jób je opuštěný. Ale i ve své opuštěnosti k Bohu vzhlíží.

Jób je předobrazem Ježíše Krista. Ježíš se mohl vyhnout bolesti, ranám a smrti na kříži. On to však všechno podstoupil. Z kříže pak volal: „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Cítil se Bohem opuštěný, ale přesto k němu volal. Neuhnul jinam. Počítá s Bohem i pro další, poslední ránu.

Jób je napaden nepřítelem, ale tím nepřítelem nezabývá.

Nepřítel jinak: Satanem. Objevuje se krátce v příběhu. Vždy se objevuje jen krátce.

Nevíme, jak se tam vzal a už vůbec, proč se s ním Hospodin baví a dokonce s ním uzavírá sázku. Ale Bůh může všechno, tak ať si s ním mluví. Celou věc s Jóbem má stejně plně ve své režii Bůh.

Jméno Satan je výmluvné. Znamená: Odpůrce, Žalobce, Překažeč.

Satan překáží. Nemyslí to se mnou dobře, říká samé polopravdy, obžalovává v mém nitru mě, Boha i mé blízké.

Možná o mně něco ví, nějak mně zná. Určitě s tím ale naloží nepřátelsky, i když elegantně, proti mně.

Z principu by nám mělo být jedno, co a kolik toho o nás ví někdo, kdo překáží. Nezabývat se jím.

Podstatné je, že o Jóbovi i o nás ví Bůh a že ví všecko, že on nás zná dokonale.

O Jóbovi ví taky jeho tři přátelé Elífaz, Bildad, Sófar.  Dozvěděli se o jeho trápení a přišli, aby mu vyjádřili soustrast a potěšili ho. Skoro ho nepoznali, jak zbědovaně vypadal. Elífaz, Bildad a Sófar se rozpláčou z lítosti nad Jóbem, na výraz smutku roztrhnou své pláště a vyhazují popel k nebi.

Ti tři vidí jeho utrpení, neodvrací se od něj a mají odvahu přijít až k němu a být s ním.

Jób najednou v tom popelu, ve své hrůze, nesedí sám.

A pak spolu tihle čtyři sedm dní a sedm nocí mlčí…

Utrpení je tak velké, že všechna slova jdou stranou. Na jakékoli rady, analýzy, prognózy, povzbuzení, zbožná slova teď není ten správný čas.

Jsou situace, kdy ticho a mlčení může ublížit, bolet a ničit.  

Jsou však i situace, kdy se ticho a mlčení stávají darem, milostí, příležitostí k lásce. Mlčet spolu je velké umění.

V mlčení spolu můžeme prožít blízkost a důvěru. I zcela beze slov můžeme vyjádřit podporu. (Když nás někdo mlčky doprovází na kontrolu k lékaři a tiše s námi sedí v čekárně.)

Při společném mlčení se může otevřít prostor pro nové nadechnutí, nový pohled, pro nová slova.

Jób po sedmi dnech a nocích mlčení promluví. Spustí obrovský nářek.

Po tom všem teprve teď Jób naříká, dává průchod emocím, vykřičí ze sebe své zoufalství.

Díky Elífazi, Bildade a Sófare, že jste mu k naříkání vytvořili prostor. Že jste, aspoň pro tuto chvíli, mlčeli, a naslouchali Jóbovu nářku. Pozvedli jste ho aspoň trochu z popela. I díky vaší blízkosti nemělo jeho utrpení poslední slovo. Popel, ve kterém Jób sedí, začíná vonět novým životem.

Utrpení nemá poslední slovo. Poslední slovo má Hospodin. Ten nakonec Jóba skutečně pozvedne z popela. Uzdraví Jóba, Jóbovi se narodí se mu dalších 10 dětí, Bůh mu dá množství majetku a dopřeje mu dožít se vysokého věku.

Jób byl napaden nepřítelem, byl opuštěný. A přece vydal velké svědectví o své víře: Držím se Boha, nechávám ho, aby držel on mě. Bůh se k němu přiznal.

Ježíš na kříži volal k Bohu, i když se jím cítil opuštěný. Odevzdal se mu ve svém posledním vydechnutí. Bůh se k němu ve přiznal a dal povstat ze smrti k novému životu. Od té chvíle tohle Boží přiznání platí pro nás. Držme se Krista a dovolme, aby držel on nás.

Pane Ježíši Kriste, ty jsi za nás vybojoval boj s nepřítelem, se zlým. Tebe se proto chceme držet, když na nás doléhají zlé věci. Prosíme, ať neuhneme jinam, neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen