O deseti družičkách (Mt 25, 1-13)
Milí přátelé v Kristu,
přijde mi, že podobenství o deseti družičkách je jedna velká hádanka. Jednak proto, že vyvolává spoustu otázek. Možná víc, než kolik nabízí odpovědí.
Třeba to tak má být. Třeba ho Ježíš řekl tak, aby nám hned nebylo všechno jasné. Abychom se naučili žít i s otázkami, otazníky nad jeho slovy, s otevřeností k významům.
Jako hádanku vnímám podobenství taky proto, že se nás jím Ježíš na něco ptá. (I když tam nenajdeme jediný otazník). Smíme vzít podobenství jako hádanku, otázku a každý pro sebe ji zodpovědět.
Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi.
Boží království, až nastane v plnosti na konci času, se bude podobat svatební hostině. Bude to jako radostná slavnost, oslavující svazek ženicha a nevěsty. Tedy Krista a jeho lidu, Boha a nás. A když jde o slavnost, tak tam bude spousta lidí. Slavení i radost bude sdílená, společná. S těmi lidmi na svatbě se dopředu počítá. V podobenství se počítá s deseti družičkami.
Nebeské království bude jako když deset družiček jde naproti ženichovi.
Jdeme naproti ženichovi. A on jde naproti nám. Svým životem směřujeme k Božímu království a ono přichází k nám. Máme se na co těšit, protože víme, že spějeme k dobrému a krásnému cíli, na radostnou svatební hostinu.
Všech deset družiček se na svatbu připraví, k jejich úkolu patří svítit lampami při průvodu s ženichem a pak nejspíš i na svatbě. Z těch deseti družiček si pět vezme navíc olej do zásoby. Za tento počin jsou nazvány jako rozumné, chytré. Dalších pět si zásoby oleje neberou, jsou označeny jako pošetilé, hloupé.
Ženich dlouho nepřichází. Hodně dlouho, protože všechny družičky usnou. Nikdo jim však jejich únavu ani spánek nevyčítá.
A pak se to stane. Ozve se křik: už je tady! Ženich přichází. Připravte lampy. Jde se na hostinu.
Všech deset družiček dává lampy do pořádku, chtějí společně dojít až na svatební hostinu. Jenže, v lampách už není dost oleje, je třeba ho doplnit. To mohou jen ty rozumné, které mají zásoby. Pošetilé družičky zcela přirozeně poprosí rozumné, aby jim trochu oleje daly. Ale ty to odmítnou: nebylo by dost pro nás, ani pro vás. Běžte si olej koupit. Pošetilé odejdou ke kupcům.
Až do této chvíle dělaly družičky všechno stejně. Když ale přijde ženich, mohou jít na svatbu jen ty, které byly připravené, ty rozumné, chytré. Ty hloupé ženicha propásly, protože šly olej narychlo někam shánět.
I ty pošetilé pak dorazí na svatbu. Ženich jim řekne: neznám vás. A dveře byly zavřené. Pět pošetilých družiček se na svatební hostinu nedostane.
Je to tvrdé. Proč ženicha nepřemlouvaly, netloukly na dveře? A proč se s nimi ty chytré nerozdělily? Bude Boží království jen pro chytré? Co když se takhle zavřou dveře přede mnou? – V mnoha věcech se projevuji dost pošetile, tak proč si to teď nepřiznat! „Neznám Tě, neměla jsi dost oleje, ty hloupá, nesvítila jsi, když jsem přišel.“ Kde je ten laskavý, shovívavý Kristus…?
Pojďme na to odjinud.
Co je to ta chytrost? A co je hloupost? V bibli není úplně obvyklé se po ní ptát. Spíš jsme zvyklí ptát se na moudrost, laskavost, víru, pokoru. Ale chytrost a hloupost? Bible ovšem má svou představu o tom, jak jednat v životě chytře a jak hloupě. A ta představa se moc neliší od obecného pojetí těchto slov. Chytré, rozumné jednání je takové, které sleduje jasný cíl a za ním jde. Něco chci, mám před sebou cíl a udělám pro to maximum, abych ho dosáhla. Když budu chytrá, zdaří se mi to. Když za cílem půjdu hloupě, nedosáhnu ho.
Jestli jednám chytře nebo hloupě, není vždycky hned zřejmé během procesu. Pošetilé družičky možná kroutily hlavou nad tím, že si dalších pět bere náhradní olej. Možná je v tu chvíli považovaly za hloupé?
Až na konci díla se ukáže, že to, co jsme dělali, chytré bylo, protože jsme cíle dosáhli. Až ten konec vyjeví smysl našeho počínání.
Na svatbu vyrazilo deset družiček. Počítalo se s nimi se všemi. Ale dobře dopadlo jen pět z nich, cyhtrých. Měly totiž zásobu oleje.
A co že symbolizuje ten olej – to něco, co rozděluje družičky na chytré a hloupé? To, co je třeba mít v životě u sebe, abychom mohli na hostinu v Božím království? Z podobenství se dozvíme jen to, že se o to nedá dělit s druhými. Současně je asi možné to obstarat kdesi u kupců… Jinak žádné vodítko.
Tak třeba: jsou to dobré skutky, víra, vytrvalost, Duch svatý, láska, osobní zbožnost, nebo prostě jen mé já? – Tak se často olej vykládá. Jenže copak se něco z toho dá vzít do zásoby nebo někde obstarat? Vždyť to jsou všechno dary shůry, dary z milosti? A život nám ukazuje, jak moc jsou proměnlivé. Víra jde ruku v ruce s pochybnostmi. Láska všelijak ochabuje, bývá unavená, ospalá i spící. Duch svatý – jak bychom si ho mohli vzít do zásoby. Ten si vždycky vál a vane, kam chce.
No a představte si, že si něco z toho teď začneme obstarávat a hromadit do zásoby. Svými vlastními silami. Jako ty hloupé, co běžely ke kupcům. Běžely tam ve chvíli, když ženich konečně dorazil. Tím obstaráváním ho propásly. Nebyly tam, kde je on a nesetkaly se s ním.
Ženich s nimi ale od začátku počítal.
Kdysi byla v Českém bratru anketa s dotazem: co by nemělo chybět v Božím království. Jeden z respondentů napsal: „S pokorou sobě vlastní bych tam neměl chybět já“. – Myslím, že o to v tom podobenství jde. V Božím království bych neměl chybět já, Pán Bůh tam se mnou počítá, chce, abych svým dílem, svými dary nějak přispěla k celkové oslavě. To je ten olej navíc, co mělo těch pět rozumných: vím, kam chci jít, vím, že tam se mnou počítají, tak se na to podle toho připravím.
Ženich s Tebou i se mnou počítá. Když si tohle uvědomím, vlévá mi to jakousi novou „šťávu“ (olej) do života. Do života tady. Toto vědomí proměňuje můj život. Pohled na sebe i na druhé. Pomáhá mi rozhodovat se, dělat malé i velké životní kroky. A naopak, když si budu váhavě říkat: nevím, jestli pro mě Pán Bůh v BK má opravdu místo – bude můj přítomný život bez šťávy, bude pomalu ale jistě vyhasínat…
Když Ježíš dopoví toto podobenství, vyzve nás: Bděte tedy, neboť neznáte den ani hodinu…
K jaké bdělosti nás vyzývá?
Neznáme den ani hodinu jeho druhého příchodu. Nevíme, kdy Pán znovu přijde a kdy nastolí Boží království v plnosti. Může to být za malou chvíli, než dokončím tuto větu… ale taky za hodně dlouho. A my máme bdít, abychom onu chvíli nepropásli. Máme být připraveni na oboje a mít u sebe pořád olej. Tedy jistotu: počítá se s tebou. Tato jistota nás činí bdělými. Vnímavými, pozornými pro to, co se děje. Připravenými na setkání s Pánem. Nejen na to setkání na konci času. My se s ním přece setkáváme už tady.
Antony de Mello, indický jezuitský kněz, psychoterapeut a mystik, napsal: „Bdělost je lampa osvětlující celý prostor.“
Můžeme svítit už tady, v životě a světě, v jakém právě jsme. Už tady se s Kristem můžeme setkávat. A když budeme bdělí, zahlédneme ho. Třeba v lidech, kteří se dnes sešli v Kristově jménu tady v kostele. Zahlédneme ho tam, kde v sobě lidi najdou sílu odpustit si a usmířit se. Zahlédneme ho ale taky v lidech všelijak trpících, nemocných a bezmocných, umírajících, společensky vyloučených. V lidech za hranicemi církve. I v lidech na polsko-běloruské hranici. A my u nich a s nimi smíme být a prosvětlovat jejich potemnělý nebo temný prostor. Už teď smíme zakoušet radost z toho.
Říkala jsem, že podobenství o deseti družičkách je hádankou, otázkou. Ptá se nás: Počítáš s tím, že s Tebou Pán Bůh v Božím království počítá? Jsi si vědom toho, že v Božím království nesmíš chybět?
Pane Bože, děkujeme Ti, že s námi počítáš ve svém království. I když se někdy chováme dost pošetile, hloupě, zmateně. Pomoz nám tomu věřit a pomoz nám podle toho žít – bděle a s chutí do života. Amen