Kázání 2. 4. 2021

Milé sestry, milí bratři,

Dokonáno jest – to jsou Ježíšova poslední slova z kříže.

Po nich sklání hlavu a umírá, odevzdává svého ducha. Bohu. Ale také nám.

Dokonáno jest. To znamená: je hotovo, je dokončeno.

Co přesně? Co pod těmi slovy můžeme rozumět?

1 Tak nejprve je dokonán jeden konkrétní život. Život člověka Ježíše z Nazareta. Umírá a smrtí je dokončen jeho životní příběh.

Ten Ježíšův příběh začal slibně. Působil jako kazatel, netradičně vykládal Písmo, zvěstoval příchod Božího království, činil mnohá znamení, jimiž dosvědčoval, že Boží království přichází v jeho osobě. Uzdravoval nemocné, dával životní šanci ztroskotancům, zval k novému životu. Měl okolo sebe své následovníky, učedníky a učednice.

Měl však také své odpůrce. Vlastní rodina ho zavrhla, považovala ho za šílence. Mnohým dalším, hlavně z řad duchovenstva, nezapadal do daných škatulek, byl pro ně neskladný, otřásal pevně vybudovaným systémem. Nechápali ho, a tak ho označili za rouhače proti Bohu. Vykonstruovali proces a vydali jej světské římské moci, která jej nakonec soudila jako zločince, povstalce proti národu.

Během procesu byl zrazen jedním ze svých přátel, opuštěn všemi učedníky. Davy, které se za ním táhly a provolávaly mu slávu, nakonec volají po jeho smrti: Ukřižuj ho!

Ježíš byl vyslýchán Pilátem, bičován, odsouzen k trestu smrti. Římští profesionální popravci ho přibili na kříž mezi dva další zločince. Ježíšovi bylo asi 33 let, když zemřel.

Dokonáno jest, příběh skončil. Mohli bychom jít domů.

2 Dokonáno jest. – Ta slova ale mají ještě širší význam. Dokonáno jest znamená, že určitá věc, dílo, skutečnost dosáhla svého cíle. Právě teď je dotažena až do konce, je naplněna tak, že už k ní není co dodat. Bez této události by věc zůstala nedokončená, polovičatá, prázdná.

Ježíšův proces byl zákeřný, absurdní.

Ale Ježíš jím neprochází jen jako oběť, kterou si žalobci, úřady nebo davy smýkají kam potřebují. Ježíš do tohoto procesu vstupuje dobrovolně, vědomě, sebevědomě a Boha-vědomě – je si jist, že v každé chvíli s ním je Bůh. A že to celé má smysl.  

Ježíš nese svůj kříž. A přestože trpí, zůstává zvláštně, tajuplně pánem situace. Věří, že i to, co podstupuje, je součástí jeho poslání, daného Bohem, aby na zemi začalo něco nového, tak jako je v nebi. Boží království. Ježíš nese svůj kříž, bere ho na sebe, aby své poslání dokončil.  

Jeho posláním bylo sloužit Bohu a druhým lidem. Aby měli dobrý, radostný život a aby byli blíž Bohu.

Když pár dní před svou smrtí stoluje s učedníky, dává jim chléb a víno, a říká, že podobně se on sám vydává pro druhé. Evangelista Jan slova o ustanovení VP vynechává a místo toho vypráví, jak Ježíš při stolování umýval nohy svým učedníkům (viz 1. čtení). Ti z toho byli rozpačití, protože takovou službo považovali pod důstojnost svého Mistra a Pána.

A Ježíš jim vysvětluje, že přesně taková služba je tím, proč tu je. Poslouží takto svým učedníkům, protože je miluje a miluje celý svět. A tuto svou lásku, službu jim prokáže až do konce, do krajnosti. (J 13,1) Až za hranice toho, co si člověk může představit. Půjde až do krajnosti. Zemře na kříži. Protože miluje své učedníky a tento svět. A právě tím dokoná své dílo lásky a služby.

Je to největší paradox, se kterým se naše víra potkává.

Kříž je vrcholem Boží lásky k nám lidem a k celému stvoření.

Je to prostě dokonaná a dokonalá láska.

Víc už není třeba dodat.

Totiž ano, ale až třetího dne…až nedělního rána…

3 Dokonáno jest. Zní mi to také jako vítězný pokřik po bitvě. Představuji si vítěze se zdviženýma rukama, jak se raduje z vítězství nad nepřítelem.

Třeba Davida, který coby mladý pastýř přemohl velkého násilného pelištejského vojevůdce Goliáše. Stál proti němu jen s prakem a pěti kamínky. Jedním z nich ho skolil k zemi.

„Goliáš oloupen, veselme se, člověk jest vykoupen, radujme se.“

Myslím, že Ježíšovu smrt na kříži můžeme chápat také jako boj, zápas, bitvu. Byť se slovo boj k Ježíšovi moc nehodí, tak Ježíš vlastně celý život bojoval, zápasil. S nemocemi, s hříchem, s posedlostmi, s ďáblem, se vším, co je nepřátelské vůči člověku a Božímu stvoření. A na kříži svádí boj s největším Nepřítelem, se smrtí, se zlem. Toho je třeba porazit, aby Bůh mohl započít své nové dílo, Boží království.

Ježíš se na kříži utkává se smrtí. Je to boj zcela jiného druhu, než jsme zvyklí. Jeho strategie je úplně postavená na hlavu. On skutečně trpěl, z lidského pohledu ztroskotal a byl  poražený.

Jeho boj spočívá v tom, že nebojuje, že to celé podstupuje. Ale důvěřuje Bohu, že to má smysl a že se o něj Bůh postará.

V Ježíšovi smrt, ten Nepřítel, naráží na Boží lásku. A je jí přemožen.  

Dokonáno jest!

4 Slyším v těch dvou slovech také ozvěnu zprávy o stvoření, den šestý: „Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.“ (Gen 2,1-2)

Kříž vizuálně propojuje nebe a zemi.

Na kříži bylo určitým způsobem dokončeno něco podstatného v Božím stvoření. Dokončeno, dokonáno proto, aby mohlo začít rašit stvoření nové.

Alebret Schweitzer, francouzský teolog, misionář, lékař a nositel Nobelovy ceny za mír, se o Ježíšově smrti vyjádřil někdy před 100 lety hezkým obrazem: „Ježíš byl přesvědčen, že se kolo dějin začne točit opačným směrem. Čekal, že se to stane, ale nestalo se to. Vrhl se tedy na to kolo a ono ho rozdrtilo. Ale! začalo se otáčet opačným směrem.“

Od okamžiku Ježíšovy smrti na kříži už zkrátka svět není jako dřív. „Starý svět už umřel, my žijeme v novém“ – zpíváme v jedné písni. S Kristem na kříži umírá starý řád světa, řád násilí, zloby, vzpurnosti, nenávisti. Od Ježíšovy smrti žijeme v novém světě.

5 Že to tak nevypadá? Že by svět měl být mnohem hezčí, lepší? Můžeme evangeliu vůbec věřit? Můžeme věřit v ukřižovaného Krista tváří v tvář bolesti a hrůzám, které se po větě dějí?

Já tomu věřit chci. A v síle této víry podle toho žít.  

Když Ježíš umírá na kříži, jsou u něj (podle Janova podání) pouze čtyři ženy, mezi nimi i Ježíšova matka a učedník, kterého Ježíš miloval. Ježíš z kříže řekne své matce „Hle, ženo, tvůj syn“. A tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka“. V tu hodinu onen učedník Ježíšovu matku vzal k sobě. Tato scéna může mít řadu významů. Já bych zde chtěla zdůraznit jeden. Učedník i matka Ježíšův pokyn poslechnou. Učedník se postará o Ježíšovu matku. Vzniká tak nové společenství, nová rodina formovaná Kristovým křížem, kdy se jeden stará o druhého.

Možná je v tom i určitý pokyn pro nás. Abychom poslouchali toho Ukřižovaného. Abychom se postarali o druhé, ujímali se jich, byli jim nablízku.

Dokud nenastane Boží království v plnosti, budou reálně smrt, bolest, zloba stále přítomné. Ale v Kristově kříži byla smrt poražena láskou. Láskou a službou až do krajnosti.

K této lásce nás Ukřižovaný vyzývá. Abychom například projevovali soucit se všemi umírajícími a byli při nich. Abychom doprovázeli ty, kteří prochází krizí. Abychom se ozvali tam, kde se bude dít bezpráví, zastavili nenávist. Abychom byli pevní a nenechali se ve všem strhnout davem, odolali řečem populistických „Pilátů“ naší doby. Využili své síly a možnosti na podporu uzdravení nemocných, nasycení hladových nebo péči o stvoření.

Od Kristovy smrti žijeme v novém světě.

Věřme tomu.

Dokonáno jest. Amen