Kázání 18. 6. 2023

Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje.

Dělat čest povolání, které se nám dostalo od Pána Boha. A dělat mu čest svým životem. Životem jako celkem.

Bůh povolal každého a každou z nás. Oslovil nás, dotkl se, zavanul, pozval na cestu. A my to uslyšeli, pochopili a vydali se.

Vzpomenete si na ten okamžik?

Bůh nás povolává taky do konkrétní služby, ke konkrétnímu úkolu ve sboru nebo ve svém okolí. „Běž, tohle je teď potřeba udělat. Tady máš být.“ A vy jste to povolání přijali a začali třeba učit děti v nedělce, doprovázet zpěv při bohoslužbách na varhany nebo cello, šli do staršovstva. Nebo nás poslal jít urovnávat vztahy.

Přijali jsme takový úkol na první dobrou nebo jsme váhali: stydím se, bojím se, nemám potřebné dovednosti… Bylo potřeba vás do služby přesvědčovat, povzbuzovat?

Máme dělat čest povolání svým životem.

Otočím to: co z našeho života, co z nás Bůh povolává? Jen to dobré z nás, dobrá obdarování?

On nás zná dokonale, tak ví i o našich limitech, o tom, co neumíme, v čem jsme omezení. A samozřejmě ví, co jsme doposud v životě pěkně zpackali.

Jak s tím vším – s mým životem jako celkem - Bůh zachází, když povolává?

O tom by nám mohl dost co říct Mojžíš. Největší postava Starého zákona. Bůh ho povolal, aby vyvedl Boží lid z egyptského otroctví.

A povolal ho poté, co Mojžíš zavraždil ze vzteku egyptského dozorce. Pak utekl do Midjánu, kde pracoval jako pastýř u tchána Jitra, midjánského kněze (nevíme, jakého boha).

Bůh promlouvá k Mojžíšovi v hořícím keři, který není ohněm spálen. A dává mu úkol, vyvést Boží lid ze zajetí.

Mojžíš se zdráhá úkol přijmout. Předkládá Bohu tři důvody, námitky, proč ten úkol přijmout nemůže.

 Nejprve Bohu namítá, že neví, co Izraelcům řekne – jaký Bůh mě k vám posílá, ve jménu jakého Boha budete teď zachráněni. Mojžíš vlastně přiznává, že úplně neví, co je Bůh přesně zač. Nezná ho, nemá s ním zkušenost, není zakotven ve víře. Je duchovně, spirituálně limitován.

Tenhle úkol vzít nemůžu - moc toho o Bohu nevím, nejsem ukázkový křesťan, neznám bibli, ani ji nečtu, neumím se kloudně modlit, často o Bohu pochybuju…

Bůh s tímhle limitem pracuje. Představí se Mojžíšovi: jsem Bůh Abrahamův, Izákův, Jákobův. Ten, se kterým konkrétní lidi měli zcela konkrétní zkušenosti. Jsem, který jsem - který byl, je a bude tady. A především jsem Bůh, který je s tebou.

Bůh sám se Mojžíšovi představuje, přibližuje, dává se zakusit jako Bůh blízký.

Takhle Bůh Mojžíše duchovně posouvá, rozvíjí.

Jsem Bůh, který je s tebou, proto můžeš vzít nelehký úkol.

Další námitka, další limit: Lidi mi neuvěří, žes mě poslal ty. Budou si myslet, že si vymýšlím. Budu nevěrohodný.

I tenhle limit Bůh řeší. Vybaví Mojžíše zvláštní schopností. Když svou hůl hodí na zem, promění se v hada. A když na hada vztáhne ruku, změní se zpátky v dřevěnou hůl.

Bůh Mojžíše naučí něco nového, co bude nutně potřebovat, posílí jeho dovednosti, aby získal mezi lidmi autoritu.

Zvládli jste někdy něco, co jste si mysleli, že nezvládnete? Naučili se něco, co jste do té doby neuměli a mysleli si, že se to ani nemůžete naučit a přece se to povedlo? Možná to šlo snadno, možná jsme se při tom nadřeli. Ale poddalo se to. Překonali jste s Boží pomocí a svou pílí nějaký svůj limit.  

Třetí námitka a omezení: mám neobratná ústa, nejsem dobrý řečník, koktám, ráčkuju, mívám knedlík v krku. Vůdce přece musí umět promluvit.

Bůh opět zkouší Mojžíše přesvědčit, že se i tenhle nedostatek společně překonají.  

Ale Mojžíš ví, že ne. Tohle je limit, se kterým se nedá hnout.

A Bůh to plně respektuje. A nijak mu to nevyčítá. Neřekne, to jsi teda pěkná nula. Jdu hledat jinam.

Bůh povolává Mojžíše i s jeho nedostatkem, s tím, co se už nepoddá.

Ale současně dává řešení. Dá Mojžíšovi parťáka: promlouvat bude tvůj bratr Aron. To, co neumíš ty, zvládne on. Budete pracovat spolu, v týmu.

Povolávám tě rovnou s tvým bratrem!

Bůh nás povolává cele. Se vším, co k nám patří. S naší minulostí, jakkoli nemusela být vždy valná. Povolává to dobré v nás. Povolává nás i s našimi limity, omezeními, s tím, co nám nejde. I ty limity povolává ke službě.

Něco z nich promění, přetvoří. Dá nám sílu, abychom se učili, posouvali, zlepšovali. Ale současně respektuje to, co změnit nepůjde, s čím ani on nehne.

Někdy vydáme hodně energie na sebezlepšování, chceme se učit z chyb, chceme růst. Odhodlaně zápasíme se svými nedostatky, modlíme se, aby je Bůh proměnil v něco dobrého.  

Ale on to někdy neudělá. Nechá nás omezené a stačí mu to. I tak jsme pro něj cenní a užiteční.

Často děkujeme Bohu, že nás přijímá takové, jací jsme. Někdy ale toto přijetí sebe sama neumíme moc žít. Těžko přijímáme limity své i druhých lidí.

Moc bych si přála umět rozpoznat, kdy věci opravdu nejdou změnit. A kdy je potřeba je přijmout a respektovat. U sebe. I u druhých.

Moc bych si přála umět rozpoznat, kdy je lepší dát svou energii do toho, co mi jde, co můžu dělat dobře a co pro daný úkol bude životaschopné. Než se pořád mořit s tím, s čím fakt nehnu.

Bůh s našimi nedostatky pracuje. Tak, že k nám připojuje bratry a sestry. Kteří umí, to, co já ne. A zase mají svůj limit jinde. Bůh asi nepotřebuje výrazné solitéry. Zve nás, abychom pracovali společně, spolupracovali, doplňovali se. Nesli každý svůj díl odpovědnosti.

Dělejte čest svému povolání, píše Pavel. On to se svým povoláním zajímavé. Kristus se mu zjevil v době, kdy Pavel horlivě pronásledoval křesťany, přihlížel kamenování apoštola Štěpána. Ale právě z Pavla chce mít Bůh Kristova učedníka a zakladatele prvních křesťanských sborů.

Pavel měl své limity. Jeho horlivost mohla být někdy nesnesitelná. Ale hlavně ho trápil ho jakýsi osten v těle. Modlil se, aby ho Bůh toho ostnu zbavil. Ale nakonec pochopil, že jej musí přijmout a umět s ním žít. Nakonec ten osten, tu svou slabost nazval svou největší silou.

A ani Pavel nebyl solitér. Měl mnoho spolupracovníků a spolupracovnic, kteří mu v misijním díle pomáhali. Prakticky, kazatelsky. Bez nich by se Pavel nezvládl to, co zvládl.

Dělat čest svému povolání znamená pro Pavla žít v bratrsko-sesterské lásce a jednotě Ducha. Umět spolupracovat. Respektovat se a důvěřovat si.

Někdy se nám nedaří jednota vytvářet. Asi ji nejde vždycky vydobýt, vyjednat, vykomunikovat. Naše církev, náš sbor má své limity. Své ostny v těle. Některé překonáme s Boží pomocí, některé je třeba přijmout. Ale přesto máme setrvat v bratrsko-sesterské lásce.

Nejde jen o jednotu, o kterou usilujeme my svými silami. Je tu především jednota Ducha, který k nám přichází shůry. Dovolme mu, aby nás učil žít spolu, i když máme své limity a nejsme dokonalí.

A Bůh řekl: Já budu s tebou…

 Pane, na tvou blízkost se chceme spolehnout. Dej nám sílu přijímat sebe sama i druhé lidi. Pomoz nám žít spolu. Amen