Kázání 11. 6. 2023

Vy jste světlo světa – říká Ježíš učedníkům.

O sobě Ježíš řekl: „já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“

Oba výroky musíme propojit.  

Světlem se člověk nestává sám od/ze sebe. Ale tehdy, když je napojen za zdroj světla, když následuje Ježíše.

A když ví, že je na něm, na jeho lásce, světle závislý. Když ví, že jen on má moc nad každou tmou.

Kdo následuje Ježíše, ten pak může být taky světlem pro druhé.

Vy jste světlo světa, milé presbyterky, milí presbyteři.

Jste světlo světa, milé sestry, milí bratři, milé děti.

Dnes si ta slova přivlastněte. A nezpochybňujte je. Neříkejte: já určitě ne, to by bylo moc troufalé.

To, že jste tady, svědčí o tom, že Krista následujete a chcete být v jeho blízkosti, světle. A chcete taky být blízko druhým.

Kristus vás zapálil Duchem svatým pro svou věc. Tak jako kdysi učedníky o Letnicích. Nad každým z nich se objevil malý plamínek. Jako by Bůh v každém rozžehnul plamen života. Probudil jeho osobní obdarování, charisma, tak, aby každý učedník žil pro Boha a pro druhé lidi. Aby se stal světlem tohoto světa.

V jednom rozžehnul cit pro naslouchání druhým, v druhém dar mluvení, v dalším praktickou zručnost, v jiném hospodárného ducha nebo umění vyprávět dětem biblické příběhy.  

To jedinečné, co v člověku je, rozžehnul, aby svítil, sloužil svým osobitým způsobem.

Církev, sbor je společenství lidí nějak zapálených Bohem, pro Boha, pro druhé.

Je to ale taky dílo lidské. To sebou nese riziko, že i lidé v církvi se někdy mohou chovat dost nelidsky.

Kniha Skutků popisuje život první církve. Její autor, Lukáš, nezamlčuje, že to už začátku nebylo ideální. Jakkoli byla první církev zapálená, nadšená pro Kristovu věc, byla současně plná problémů. Lidi si lhali, hádali se, vyčítali si, ujížděli ve víře i v životě a do toho byli pronásledovaní. Při tom všem za pochodu řešili organizaci, strukturu církve. Bez ní to nejde.

První sbor vznikl v Jeruzalémě. Křesťanů, obrácených židů, stále přibývalo. Byli různí, jedni vyloženě židovští, jiní řecky mluvící, ovlivnění helénskou kulturou. Nastal problém. Ti „řečtí“ si začali stěžovat, že jejich vdovám se nedostává stejné podpory jako vdovám židovským. (Vdovy byly tenkrát znevýhodněnou, nejkřehčí skupinou ve společnosti).

Řecké vdovy cítily nespravedlnost: Proč má tamta víc než já?

Učedníci berou jejich stížnosti vážně. Připustí, že je ve sboru problém; že něco nezvládají, nemají kapacitu dělat všechno dobře.

Mohli nad tím mávnout rukou s tím, že lidi si vždycky na něco stěžují. Mohli říct, že je v pořádku, že „domácí“ dostanou trochu víc než ti druzí.

Učedníci se k problému postaví zodpovědně, hledají způsob, jak ho vyřešit, jak se o potřebné postarat. Mezi křesťany nemá vzniknout pocit, že jsou křesťané nějaké první a druhé kategorie.

Tohle si musíme pořád připomínat: abychom naslouchali těm, kdo si stěžují, kdo volají po spravedlnosti, kdo něco potřebují. Abychom jejich hlasy brali vážně a snažili se najít řešení.

Učedníci svolají něco jako sborové shromáždění, a vyberou sedm mužů, které pověří, aby se o vdovy starali. Pověří je praktickou službou, řecky diakonií. Nemůžou všichni kázat. Nemůžeme všichni dělat všechno. Objevují se další úkoly, další výzvy, práci ve sboru si musíme rozdělit. Každý podle svých obdarování. Ale všechna ta práce, to, co děláme, je diakonií, službou druhým. Staráním se.

Staráním se je dnes pověřeno staršovstvo. Vím, že slovo staršovstvo je odvozeno od slova starší (sboru). Ale já tam slyším spíš to starat se. A taky mít starosti. Služba je starání se a taky někdy velké starosti.  

Ten první sbor se rozdělením úkolů snažil, aby se v církvi kázalo evangelium a sloužilo. Jedno bez druhého už není církev. Bez zvěstování evangelia by se církev stala dobročinným spolkem. Bez služby zase informační agenturou o tom, kdo je Ježíš a jak to bude v nebi.

Církev má být Ježíšovská. Ježíš kázal o Božím království, ale taky byl s lidmi, uzdravoval, ujímal se lidí na okraji, sytil hladové.

Ostatně, ten Ježíšův výrok o světle je zakončen slovy: Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

To, co na nás je a má být vidět, jsou dobré skutky. To, když se dobře postaráme o potřebné. To může mít různou podobu - když vykonáme finanční, potravinovou sbírku; když dobře hospodaříme s majetkem a vytváříme příjemné prostory pro setkávání; když se o lidi zajímáme, nasloucháme, jsme jim blízko.

O těch Sedmi pověřených se píše, že byli plni Ducha a moudrosti.

Mít Ducha, být duchaplný, znamená, myslím, to, že člověk ví, odkud vítr/Duch vane. Ví, že od Boha. Duchaplný člověk se spoléhá na Pána Boha, prosí ho o sílu pro svou práci, nechá se Bohem proměňovat, zastavovat, nasměrovat a pro dobré rozhodnutí a správné kroky. (Vertikála.)

A moudrost – to je v Bibli vždycky praktická záležitost. Moudří nemají jen dobré srdce a motivy, ale umí tu službu dělat dobře.

Podle apoštola Jakuba se moudří vyznačují mírumilovností, pokojem, slitováváním se nad druhými, odpouštěním. (Horizontála). Nemají potřebu se hádat, ale jsou ochotní bez předsudků, bez předstírání naslouchat. Jsou otevření. Hledají cesty k porozumění a k pokoji. Umí se slitovat. A vztahové problémy, konflikty, které se neobejdou bez hádek, se snaží řešit vzájemným odpuštěním.

I moudrost je dar, o který je potřeba Pána Boha pořád znovu prosit a spíš do jeho moudrosti vrůstat.  

Příběh končí slovy: „Slovo boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl.“

To si taky přejeme: aby se Boží slovo v Pardubicích šířilo a počet učedníků rostl.

Ten příběh říká jednoduchou věc: tam, kde se káže a slouží, tam roste Ježíšovo společenství.. Tam, kde se modlíme, čteme Bibli, zpíváme a současně sloužíme – prakticky, organizačně, blízkostí a zájmem, a kde si taky umíme odpouštět, tam vzniká prostor, aby sbor žil a rostl. Aby byl místem, kde je pro lidi otevřeno a kde budou lidi rádi. Aby byl komunitou, křižovatkou setkávání lidí různých, pestrobarevných a při tom rovnocenných.

A kde je dobrota a láska, tam je také Bůh..

Pane, prosíme vaň svým Duchem. Zapaluj pořád znovu každého a každou z nás. Inspiruj nás, jak máme věci dělat dobře. Pomáhej nám být mírumilovní, pokojní, otevření. Dej nám sílu odpouštět a učit se z chyb.

Probouzej naši naději pro dny a úkoly, které máme před sebou. Amen

Dárek pro presbytery:

Ráda bych na památku na dnešní slib presbyterům a presbyterkám dala taky něco hmatatelného.

Prosím, aby ještě jednou přišli dopředu.

S Magdou jsme vymyslely a Magda pak vyrobila tyto malé lahvičky. Není v nich alkohol. V lahvích bývají důležité zprávy, poselství. Vy v něm máme zprávu dobrou!

Je v nich ten Ježíšův výrok o světle.

Možná někdy budete mít pocit, že toho na vás je moc, nebudete vidět smysl své služby, budete mít všeho plné zuby. Přijměte tu lahvičku jako takovou první pomoc a nechte se Ježíšovým slovem povzbudit.

Vy jste světlo světa… Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.